Je to tak – sotva dáme vale jedné hře, jsou v běhu přípravy na hru další. Po odehrání posledního představení Babičky (Den obce – 30. 8. 2014) se již všichni herci ptali na scénář ke hře následující a s napětím očekávali, jaká role je jim přisouzena.
Je to tak – scénář se píše již s vidinou toho, kdo bude roli hrát a tak, aby dotyčnému role sedla a cítil se v ní dobře. A také s vědomím toho, že někdo je s časem na štíru, někdo má před sebou jiné povinnosti, takže musí zabrat ti ostatní.
Je to tak – chceme si zahrát všichni, ale většina nechce velkou roli. Ta totiž obnáší velké množství textu. Proto se některé postavy přidaly, u jiných se text rozložil mezi ostatní, aby učební nároky byly vyrovnané. Na první pohled se může tedy zdát, že role Rusalky je rolí naprosto ideální – role hlavní, kde představitelka je němá!!! Ale ono to už tak v umění bývá, že i němý je pěkně upovídaný, takže naše Rusalka se radovala zbytečně. Zrovna tak čarodějnice, ta i tady, stejně jako její představitelka na zkouškách, mluví ve hře do všeho.
Je to tak – kostky jsou vrženy a my jdeme do další klasické české opery, kterou studujeme jako činohru se zpěvy. Všichni již přemýšlí o svých rolích, všichni i o tom ostatním, co k divadlu patří – o kostýmech a látkách na ně, o kulisách, světelných efektech, hudbě, choreografii tance, o áriích, které tu zazní.
A naposledy – Je to tak- že vše děláme proto, abychom vás, naše diváky a příznivce, pobavili. A abychom pobavili i sami sebe věcmi, které divák netuší a herec se s tím musí vyrovnat. Že nevíte, o čem se mluví? Tak tedy sonda do hry minulé: Babička při posledním představení prostě Tyrla nepřeprala, takže ten s ní cloumal po jevišti a plachetku nepustil a utekl s ní, byť ji pak potřebovala. Kněžna dostala naservírované na tácku v trávě posbírané živé šneky, takže je k pobavení všech na scéně po tácku naháněla vidličkou. Prošek nepřinesl v lahvičce slibovanou ořechovici, ale řádně vydatnou slivovici, takže po jednom panáku vázla slova. A tak by se dalo dlouho pokračovat… Divadlo nás prostě baví a věříme, že vás baví na něj přicházet.
Tak se těšte na to, co chystáme, my se těšíme na to, že vás pobavíme.
Tak to jsme my LUNO při realizaci Rusalky.
Rusalka předčila všechna očekávání
Po dvou pohádkách se repertoár divadelní společnosti LUNO Tišice usadil v české klasice. Prodaná nevěsta, Babička a do třetice v dubnu uvedená Rusalka, jsou divadelní kusy, které divákovi nenásilnou formou přibližují obsah těchto děl.
Málokdo z příznivců věřil, že pátou hrou dokážeme překonat své předchozí výkony. Ale potlesk během jednotlivých scén, potleskem oceněné pěvecké výkony a doslova bouřlivé závěrečné ovace nás opravňují k názoru, že jsme nejen nezklamali, ale udělali další krok vpřed. Diváci nešetřili ani slovy chvály.
Představení viděli jako dokonale vyvážené, oceňovali zpěv v podání herců, s nadšením sledovali plesovou scénu, která měla divácky zajímavou choreografii. Efekty v podobě bublajícího nápoje a rozevírajícího se leknínu s vílou uvnitř umocnily moderně řešenou scénu a celkové pojetí hry.
Soubor předstoupil před diváky po několikaměsíčních přípravách. I když se časem objevovala únava, všichni jakoby tušili, že stojí před něčím opravdu velkým a vždy nabrali síly k dalším zkouškám. Výkony nových členů souboru a výkony představitelů dvou hlavních postav jsou velkým příslibem do budoucnosti souboru.
K divadlu patří i spousta práce, která není na první pohled vidět. Poctivá práce nápovědy Věry Kalašové,která intenzivně pomáhá i s výrobou dekorací. Návrhy scény, kostýmů a z velké části jejich realizace jsou dílem Jany Preislerové. V pozadí pracující Pavel Kváček, který stál za realizací efektů. Náročnou instalaci osvětlení, zvučení a elektřiny měl na svých bedrech Petr Kühn. Zde velmi děkujeme za nezištnou a velmi vstřícnou pomoc Martina a Honzy Skálových, kteří zapůjčili s neuvěřitelnou samozřejmostí osvětlení. Asi by nikdo nevěřil, že mužská část souboru stavbou jeviště strávila čtyři večery.
Všem děkujeme a snad potěšíme slovy – jdeme do toho znovu! Tak zase za rok…
